Název

Dusche Duše

Popis

Co jest očistnou sprchou pro hrubohmotné tělo, to jest hora pro duši. Dusche duše! Mezi duchy, duše puše znovuzrozena!
Vybavil jsem se tentokrát do labyrintu, inspirován Janem A. K. , dvěma průvodci. Později (viz foto 12) přibyl třetí.
Pak se přidali duchové a bylo nás nepočítaně!

Kdo mne však překvapil, byla domorodá sekta sebetrýznitelů, mužů a žen zabývajících se všemožnými formami automutilace.
Jedny jsem viděl, když jsme jeli drožkou do kopce a oni se týrali šlapáním do podivných dvoukolek s pedály.
Jiní chodili po cestách a já se zpočátku domníval, že jsou to lidé příčetní tak, jako já a vynáší na vrcholy své sopky (viz obr. 32) a nebo jdou tančit s vílami. Ale mýlil jsme se!
Už jejich bizarní oblečení mne mělo varovat. Saka bez knoflíků na jakési spojovadla! Aktovky nosili na zádech (sic!) na jakýchsi popruhách! Obrovské tašky!
Nejzvláštnější však byly jejich boty. Velikánské se záhadnými barevnými znaky! Až rozhovor s jedním z domorodců mi poskytl odpověď.
Iršuiscůhel! Oslovil mne pralesním jazykem místního kmene. ze kterého najaté průvodkyně přeložily, že mé boty jsou lehké. Z výrazu domorodce jsem vyčetl zmatek, pohoršení i zděšení.
Dasisajnešvérigewégcůštífel! Prý že tato cesta (zjevně myslel duchovní) vyžaduje týraní sebe v těžkých botách.
Poprosil jsem průvodkyně, ať tomu dobrému muži přeloží, že u nás máme zase tradici flagelantů a že i já se týrám, nyní pohledem na jeho neuvěřitelnou košili bez límečku (!), s krátkým rukávem a jakési pružné látky (!). A že jestli na tom trvá, přidám si i ránu bičíkem, ale nikdo mne nepřinutí strkat nohu do něčeho tak monstrozního, jako má on.
Jsou to věci v těch horách!

Nastavení