Název

Sudety, Slavkovký les

Popis

Slavkovský les. Místo, kde po staletí nesmírně pracovití a houževnatí lidé budovali v pralesích a bažinách vesnice, města, usedlosti. Kraj vzkvétal a přečkal všechny ty války, mory, hladomory, co se proháněly zemí.
Až poslední válka, až fašizmus a komunizmus kraj zničil. Pochody smrti, řádění nekrofilních sadistů z SS, vyhnání starousedlíků, rabování, devastace socialismem.
Pro tenhle kraj v konečném důsledku horší, než všechny pohromy předchozí.
Stavby, důmyslná technická díla, Kostely, kaple, rybníky, louhy, pole, doly... Zničené i bez atomových zbraní.
Duchové tady hovoří k tomu, kdo se ztiší a naslouchá. Není to hezké vyprávění. Varuje.
Kdybychom si z toho všeho alespoň byli schopní vzít poučení!

Všechna města, místa jsou plná tragédií, horrorů. Všude. Jenže místa, kde zanikla kontinuita, jsou jiná. To místo nasáklé krví, kde se zase žije, je jiné, než zaniklé bez pokračování.
Asi jako člověk co přečkal strašnou nemoc a nebo mrtvý.
Atmosférou. tak to vnímám já, možná někdo jinak.
Ale zase, je to vítězství života ve formě přírody. Která, ale, když si bere zpět to, co ti lidé jí sebrali aby mohli žít, přežít, nepůsobí (na mne) tak idilicky, ale uvědomuji si, že je nelítostná.
Asi nějak tak

(Foceno mobilem bq U2)

Nastavení